Obecně se dá říci, že fáze probíhají u každého nemocného trochu jinak, v jiných časových úsecích a mohou být různě kombinovány.     

I. fáze

Je to adaptační fáze, která je velmi intenzivní z emočního hlediska.

Nemocný si začíná uvědomovat, že je více unavený, pracovní výkon se snižuje, je zpomalený, pokud dostane i třeba chřipku, dlouho trvá, než se z ní vyléčí. Také nemocného může začít bolet rameno nebo ruka a má v nich pocit tuhnutí, popř. se mu špatně chodí nebo nohou zakopává či ji má ztuhlejší. Může se projevit nemotornost rukou, nejdou zapnout knoflíky nebo má potíže se psaním.
Diagnózu Parkinsonovy nemoci je možné určit až s prvními hybnými příznaky.
Zánik buněk však začíná dlouho před tím, než se objeví první typické motorické příznaky nemoci.

II. fáze

připomíná klid po bouři. Život se díky léčbě vrací do dřívějších kolejí. Léky zmírnily příznaky, nemocný si zvykl na fakt, že trpí PN. Je to fáze vyrovnanosti. Postupně tuto skutečnost oznámí známým, přátelům a v zaměstnání. Běžný život nemusí být omezen, aktivity
také ne, ani pracovní činnost.

III. fáze

Začínají se objevovat fluktuace hybnosti (výkyvy v pohybech) a zvraty ve stavech nemocného. Dochází též k výkyvům účinků léků. Fluktuace jsou charakterizovány střídáním stavů hybnosti od dobré hybnosti (stav ON) až téměř do žádné pohyblivosti (stav OFF).
Do této doby bylo možné nemoc zahrnout do života a vyrovnat se s ní.
Nyní získává nemoc navrch a výkyvy v pohybech komplikují každodenní život.

IV. fáze

Je fází útoku, kdy nemoc zabírá veškeré místo. Nastupují poruchy, které mají značný vliv na každodenní život nemocného a jeho okolí. Závislost nemocného na vnější pomoci roste.