Rady a tipy při komunikaci

Komunikace

• Při konverzaci pečlivě naslouchat, být otočen k nemocnému čelem a udržovat oční kontakt.
• Nechat nemocnému vždy dostatek času na vyjádření se.
• Dbát na to, aby si nemocný před vyslovením věty polknul, zhluboka se nadechl a teprve potom začal mluvit.
• Motivovat nemocného, aby mluvil v krátkých větách a nepolykal koncovky.
• Podporovat ho ve správném vyjadřování.
• Při neporozumění řeči žádat o zopakování nebo objasnění nesrozumitelné části, mluvit po slovech nebo říci větu jinými slovy.
• Snažit se odposlouchat, jaká písmena jsou pro nemocného nejsložitější při artikulaci a připomenout mu, ať volí synonyma.
• Klást otázky, na které je možno odpovědět jednoslovně. 
• Při hovoru může nemocnému posloužit rytmické ťukání – tužka s gumou, dřívko i metronom. Nemocný mluví, jak ťuká. Ne opačně.
• Na procvičování hlasu a artikulace se velmi doporučuje zpěv (zpívat s reprodukovanou hudbou).
• Kruhový ústní sval stimulovat studenou vodou, kostkou nebo tyčinkou ledu.
• Časté sucho v ústech lze zlepšit cucavým bonbónem.
• Pro případ naprosté nemožnosti mluvit by měl nemocný s sebou nosit malý letáček s nejdůležitějšími daty a informacemi o sobě a nemoci včetně důležitých telefonních kontaktů.
• Na přivolání pomoci v domácím prostředí lze použít bezdrátový zvonek nebo píšťalka.
• Tlačítkový mobil je vyhovující.
• Na čtení volit  e-knihu, neboli elektronickou, kde může nemocný sám číst, aniž by listoval.
• Je možné poslouchat reprodukované knihy na DV, CD, což mohou i ležící nemocní.

Čeho se vyvarovat?

1. Nemluvit o nemocném za jeho přítomnosti ve 3. osobě.
2. Nedokončovat větu za něj.
3. Nikdy se nestylizovat do role mluvčího nemocného za účelem rychlejšího vyjádření.
4. Při špatném porozumění se raději zeptat vícekrát, nemocný to snese lépe, než když zjistí, že je mu odkýváno i to, co není rozumět.
5. Nepřezírat nemocného.
6. Nechovat se k němu jako k duševně nemocnému.
7. Nezanedbávat pravidelnou logopedickou péči.