Young Onset

Nemocní zpočátku ani nevědí, že jsou nemocní a nepřikládají zvláštní pozornost rychleji nastupující únavě, pocitu tuhosti a těžkým
končetinám, křečím, zpomalení chůze nebo zvýšené tvorbě slin, slz a potu.

Navíc u každého jedince mohou být příznaky i progrese nemoci zcela odlišné.
Zvláště u mladších pacientů nebývá snadné diagnózu PN určit.
Parkinsonova choroba není zcela jasně prokazatelná žádným vyšetřením a její příznaky jsou specifické i pro jiná onemocnění.
Diagnostikována může být až po vyloučení jiných příčin onemocnění a po zjištění jejího průběhu.

Začne-li PN před 40. rokem, mluvíme o "Young Onset" pacientech.
Z celkového počtu nemocných, se udává kolem 10 % Young Onset pacientů, 15 % je pak mladších 50. let.
Příznaky mladých lidí diagnostikovaných Parkinsonovou chorobou se mohou lišit od příznaků, které jsou patrné u starších. Tito nemocní jsou kvalifikováni jako vzácné onemocnění .

Výzkumy ukazují, že v některých případech může mít nemoc dědičné základy. Neuropatické změny u Parkinsonovy choroby se
zdají být velmi podobné ve všech věkových kategoriích. Nicméně mladší lidí bojují s touto nemocí trochu jinak.
Potýkají se s onemocněním v mnohem mladším věku a po delší období života. Musí se vypořádat s obtížemi nejen zdravotními, ale i se souvisejícími těžkostmi – s finančním plánováním, kariérou, rodinnými problémy, sociálním zázemí, rodičovskými povinnostmi či zároveň s péčí o své rodiče.

Obecně platí, že mladší lidé mají pomalejší a déle trvající průběh nemoci. To, že postup nemoci je obvykle výrazně pomalejší, může být
částečně důsledkem toho, že mladší lidé mají méně zdravotních problémů než starší. Problémy, které nalézáme u starších lidí jako
poruchy paměti, zmatenost či potíže s rovnováhou, jsou u mladších lidí také méně časté.
Správné diagnostikování u těchto věkových skupin je obtížné a stává se, že prvotní diagnostika je chybná, či léta se nevidí souvislost
mezi jednotlivými příznaky, které i vzhledem k věku, nejsou spojovány s Parkinsonovou nemocí.

Parkinsonova nemoc je ve své podstatě nemoc produktivního věku. Možná se divíte, ale nejvíce se tato nemoc projevuje mezi 55-62
 rokem života. Jak patrno, že skutečnost, je tedy zcela někde jinde, než že by se jednalo o nemoc seniorů. Tento fakt, na který společnost
spolu se  sociální sférou absolutně nereflektuje, se s rostoucím počtem nemocných začne stávat obtížně řešitelný úkol,
pokud se nezačne řešit již nyní, systémově, logicky, provázaně se zdravotnictvím.