Léky a operace

K optimálnímu léčebnému působení u Parkinsonovy nemoci nestačí užívat léky, ačkoli mnozí pacienti (i někteří lékaři) by takové řešení rádi považovali za dostatečné.

Dnes dostupné léky sice zmírňují chorobné projevy, ale samy o sobě nevedou nutně k návratu ztracených funkčních schopností. Nedílnou součástí léčebné péče o pacienta s Parkinsonovou nemocí by se měla stát režimová opatření, rehabilitace a cvičení.
Pro každého nemocného je nesmírně důležité vytvořit si vhodný vlastní postoj k onemocnění a k jeho léčbě.

Velmi důležitá je vlastní vůle k pravidelnému pohybu, cvičení, k aktivnímu překonávání obtíží a hledání náhradních způsobů řešení při zdravotních komplikacích. Předpokladem úspěšného boje pacienta s jeho nemocí je podpora, které se mu dostává od jeho rodiny a blízkých, kteří svým chápavým a poučeným postojem mohou nemocnému velmi usnadnit překonávání nejrůznějších problémů a překážek spojených s nemocí.

Jestliže jedním z tradičně uváděných rysů Parkinsonovy nemoci je tendence ke snížení aktivity, depresivnímu ladění, k uzavírání se do sebe, mělo by okolí naopak vyhledávat příležitosti k zapojení pacienta do rodinných a společenských událostí, ačkoliv při nich bude hrát třeba zdánlivě pasivní úlohu.

K prvnímu podstatnému zlomu v léčbě došlo až v šedesátých letech minulého století s objevem levodopy, což znamenalo zásadní zlepšení kvality života pacientů, kterým do té doby nebylo účinné pomoci. Používá se od svého objevení v roce 1960, Arvidem Carlssonem, který byl za objev oceněn Nobelovou cenou.

Ke zmírnění příznaků PN je používána levodopa, která se vstřebává z tenkého střeva do krevního oběhu a pak do mozku, kde se mění na dopamin. Pomáhá zmírnit třes a nekontrolované pohyby. Levodopa je nejčastější lék, který i přes vedlejší účinky, které má po několikaletém užívání, je nezastupitelný!!

K dalšímu průlomu v léčbě došlo po úspěšné hloubkové mozkové stimulaci